Zkusila jsi snad všechny rady a tipy, jak jíst zdravě a méně. Ale bezúspěšně. Chvíli vydržíš, ale po čase se vrátíš ke starým stravovacím návykům.
Máš pocit, že jsi selhala, protože:
-
tak moc nenávidíš počítat kalorie všeho, co sníš.
-
na lednici by sis nejraději namontovala zámek.
-
kolem regálů s pamlsky procházíš radši se zavřenýma očima.
-
dodržovat přesný jídelníček je pro tebe nemožné.
-
pořád sledovat, co sníš a kolik se hýbeš je tak vyčerpávající.
-
shodit pár kilo ti trvá celou věčnost a i tak je vzápětí nabereš zpět.
Myslíš si, že přibíráš i z vody. Jednoduše ti není souzeno být štíhlou. Babička i máma taky nebyly modelky. S genetikou prostě nic nenaděláš.
Ale co když je to jinak?
Co když příčina toho, proč se obalujeme tukem, přejídáme se a nebo dokonce jíme stejně jako ti štíhlí, i přesto nehubneme, je ve skutečnosti někde jinde?
Příčiny nadváhy totiž vůbec nemusí být ukryté v jídle, ale v tom, jak se hluboko uvnitř sebe cítíme!
-
Je možné, že si tyto pocity už ani neuvědomuješ a jsi s nimi plně sžitá už mnoho roků.
-
Snažíš se být pořád silná a vše unést na svých ramenou.
-
Hodně jsi toho prožila, tvůj život ani zdaleka nebyl procházka růžovou zahradou.
-
Nepřítomnost rodičů, šikana na základce, rozvody, domácí násilí, potřeba zvládnou vše sama, nenechat si víc ubližovat …
Tvé tělo si pamatuje každou tvou bolest, každý strach, každé zranění na duši a snaží se tě chránit.
Propojí tvé emoce s chutí a zaobalí se tukem, aby ses cítila ve větším bezpečí.
